Bártr neb z jednoho semínka nevypěstuješ jedno semínko

V andském učení se drží několika základních pravidel:

Vše je živá energie. Vše proudí propojeně ve vzájemnosti. V něčem se shoduje a v něčem doplňuje. Energii, kterou dáváme se vždycky vrátí.

Říkají tomu Ainy.

V horním světě Ainy proudí v dokonalosti takovéto výměny.

V bezpodmínečné lásce. V expanzi.

Ve středním světě funguje bártr.

Když někomu něco dáme, chceme, aby nám energii vrátil stejnou měrou. Aby to i pro nás mělo nějaký účel.

Ve spodním světě fungují bytosti tak, že chtějí víc brát.

A smyslem učení je umět dostat Ainy až do spodního světa.

Proto když se rozhodneme, že někomu něco dáme (vnímáme to tak a dává nám to smysl).

Už se nezajímáme, co s tím udělá. Nebo jestli nám něco dá zpět.

JE TO DAR.

A když začneme být závislí na tom, co s tím udělá, zastaví to naši vlastní cirkulaci energie s vesmírem s tím, co mi sami potřebujeme, aby k nám přišlo a taky expanzi a růst.

Kdy k nám energie může přijít uplně odjinud.

Navíc pokud něco dáváme s tím, že chceme něco zpět, vlastně nic nedáváme, chceme směnu a brát. Nemá kam co expandovata růst do všech stran. 

U sebe dostáváme lásku do svých stínů a slabostí (nedovyživených částí, taky nám těžko něco sami vrátí, ale jejich posdílení způsobí, že se nám daří lépe a efektivněji ve své celistvosti…)

Učení z dalšího andského pramene říká, že žena (nebo ženský princip) dokáže ze všeho vygenerovat 9x více energie. Příroda to dokáže. Vesmír to dokáže. Peníze to dokážou. Proto je expanze možná.

Př: Žena, když otěhotní, dostane semínko, vytvoří a vyživí dítě, které pak porodí a už ho nevlastní. Přesto jí nic nechybí. Potřebuje se jen kvalitně najíst a být v pohodě (Je to opět jen iluze omezené mysli, která pocit nedostatku může způsobit). Nepotřebuje dostat další dítě na oplátku. Maximálně další semínko, aby porodila další. 

Ani příroda nepotřebuje bártr. Energeticky by ze semínka nedokázala, aby z něj vyrostl strom a jeho plody. Potřebuje taky jen, abychom se dobře postarali o půdu a naslouchali, kam zasadit to semínko. Naslouchat a vděčnost. Vděčnost za všechny živly a každé zdravé semínko, které je schopné růstu.

Úvaha tedy je, že expanzi ženě pokud uvažuje v bártru, může brzdit strach jednak něco dát, ale taky že by všechnu energii, kterou v uvolněné expanzi vygeneruje a vydá měla taky sama vstřebat (stejně jako všechna jablka ze stromu, který vyrostl ze semínka a následně z celého sadu,…) a to znamená strach i přijímat svou výživu a nová semínka (děti, nápady) k vyživení pro expanzi a růst…

Jako i jiné úhly pohledu jde i tento rozšířit a nebo změnit dokud neobsáhne celek.

Pokračování zase třeba někdy příště:)...

Káťa